Agresivita papoušků

Chovatelé papoušků i majitelé domácích mazlíčků se často ptají, proč je papoušek agresivní a jak tomu zabránit.
To je velmi široká otázka, a tudíž na ni není jasná odpověďs radou, která vše vyřeší. Agresivitu u většiny druhů projevují samci, ale u některých je dobře známá dominance samic,a tedy se případná agresivita objevuje spíše z jejich strany.Patří sem rozšířený eklektus nebo třeba mada.

Agrese v chovném páru
Nezřídka se stává, že chovný pár harmonizuje a hnízdí, ale přesto dochází k občasnému náhlému fyzickému na-padání nebo psychickému utlačování ze strany samce. U papoušků kakadu rodu Cacatuaje to velmi běžné (stejně tak eklektus ze strany samice), ale agresivitu vídáme i u mnoha jiných – např. mníšků, agapornisů, amazoňanů, ale i arů,atd. Tak jako u jiných živočišných druhů včetně lidí, každý papoušek má svou vrozenou povahu, která je během jeho života ovlivňována řadou faktorů.

Prostředí, v němž je papoušek odchováván, přítomnost jiných mláďat v době odchovu, chování lidí vůči mláděti, je-li odchováváno ručně. Tato pomyslná polévka velmi silných faktorů reaguje s vrozenou povahou, druhovou predispozicí a i během dospívání a dalšího života papouška stále dochází k ovlivňování jeho chování – buď se stává nekonfliktním a přátelským k ostatním papouškům nebo se naopak stává více agresivním.

Je třeba si uvědomit, že jistá pluralita názorů v páru je normální nejen u papoušků a rozhodně je to běžné také v přírodě. Tam se ale partneři nevídají24 hodin denně, protože musejí shánět potravu a navíc může napadený jedinec lépe uniknout. Fakt, že ve voliérách jsou spolu papoušci zavření v malém prosto-ru, může vyvolávat náhlé stavy vzteku a agresivity. Voliéry mnohdy nejsou dobře vybaveny optickými bariérami a větve-mi na okus. Často se také stává, že samec je připraven na páření a hnízdění, ale samice v rámci sezónnosti ještě ne.


Jak tedy agresivitu u voliérových papoušků řešit?

Vždy je potřeba zamyslet se nad možnou příčinou. Je-li třeba papoušky oddělit, vždy oddělujeme agresora! Tím, že změní prostředí, tak papouška vystavíme stresu a tomu by měl být vy-staven spíše agresor než oběť. Napadený papoušek by měl dostat šanci svou domovskou voliéru opanovat a začít se v ní cítit bezpečně. Voliéra by měla být dostatečně prostorná a také vybavená. To znamená různé clony a optické bariéry ze dřeva, rákosí a jiných přírodnin, které papoušci mohou kousat. Tím, že je partnerům umožněno, aby se neviděli nepřetržitě, podrážděnost prokazatelně klesá. Minimálně dvě misky na krmení dostatečně od sebe vzdálené zklidní atmosféru při krmení, protože opanovat obě misky daleko od sebe je pro agresora obtížné. Co nejčastější přísun okusu ve formě čerstvých větví papouškům umož-ní přirozeně vydávat energii na ničení a okusování a opět dochází k významnému zklidnění nervového systému. Pokud by někdo nechápal důležitost těch-to opatření, může si přestavit, že je 24 hodin zavřený v jednopokojovém bytě se svým partnerem – bez televize, bez počítače a telefonu, bez možnosti provozovat tvořivé koníčky a bez možnosti se jít projít ven nebo si zasportovat.
Je-li problém v tom, že samec nahání samici do budky nebo vyžaduje neustále páření, které ona odmítá, pak je třeba najít způsob, jak samici rychle povzbudit a podpořit hormonální systém, aby se i ona dostala do toku. Výše popsané vybavení voliéry je základem, někdy je nutné samce i na chvíli oddělit. Samici je potřeba krmit velmi vydatně krmnou dávkou bohatou na bílkoviny a tuky, dost pomáhá obyčejný vitamín E. Samce naopak držet na dietě. Jeli možné je ponechat spolu, můžeme zkusit krmit samce provizorně venku a samici u vnitř nebo naopak. Samice by měla být krmena na stabilním místě, samec na novém, alternativním, aby byl trochu vykolejený změnou. Někdy může pomoci razantní zastřižení letek samce na jednom křídle. Tím je jednak psychicky velmi podražený, protože nemůže létat a není na to zvyklý, jednak létavou samici nedožene. Nepomůže to však při napadení samice v hnízdní budce. Navíc to rozhodně není ve shodě s welfare. Také by to nemělo být stabilní řešení, ale pouze opravdu výjimečné, když samici hrozí nebezpečí, ale chceme u ní samce zatím nechat.
Agresivitu celkově snižuje, pokud je krmná dávka dietní– chudá na bílkoviny a tuky,ale přesto výživově vyvážená.K tomu dnes dobře slouží široká nabídka granulí, které mají jasně dané složení, a lze tedy různé typy střídat dle sezónní potřeby.
Je-li papoušek dospělý, nebyl dosud zvyklý na kontakt s jinými papoušky, protože byl chován v domácnosti sám,pak může počáteční agresivita zmizet za několik měsíců až let.

Je potřeba dodržovat všechny výšeuvedená doporučení a hlavně musíme pochopit, že takový papoušek potřebu-je trpělivost a vlídné zacházení a musíme v rámci trestání držet svou vlastní agresi-vitu na uzdě! Naopak samec kakadu, který již přes veškerá opatření zabil několik svých spolubydlících, by měl být z chovu spíše vyřazen. Měla by mu být poskytnuta samostatná důstojná voliéra třeba na dekorační účely.

Agrese u domácích mazlíčků

Nejčastější problém majitelů domácích mazlíčků je kousání. Na toto téma již bylo napsáno mnoho článků a knih s dobrými myšlenkami a radami, přesto jsou otázky majitelů stále velmi časté a stejné. V první řadě je třeba si uvědomit, že mládě papouška se nejprve musí naučit používat svůj zobák rozumným způsobem. Musí vyzkoušet, co se stane, když trochu víc stiskne větev, kus nábytku nebo naši ruku.
Každé mládě je všetečné, hravé a zkouší, co mu projde. Musíme tedy mláděti jemným, trpělivým, ale zároveň jasným způsobem vysvětlit, že při použití určité síly to bolí a dělat se to nemá. Papoušek to rychle pochopí, ale především během dospívání to zkouší znovu a znovu – třeba to projde a stane se tím, kdo bude v hejnu dominantní…
Ostatně i u lidí může puberta probíhat poklidně nebo bouřlivě. Majitelé se musí snažit vcítit do postavení svého papouška a pochopit, proč se chová tak nebo jinak a především se ho nesmí bát. Jakmile papoušek pozná, že z něj má jeho majitel strach a další kousnutí ho umocní, pak to víc a víc opakuje. Nebude pouštěn z klece a ze zamýšleného mazlíčka se může stát v lepším případě bavič návštěv imitací slov, v horším případě dekorační předmět, po kterém je třeba uklízet a navíc někdy křičí. O welfare nemůže být řeč.
Ne každý majitel má stejný talenta schopnost vcítit se do situace ze strany papouška, a pokud cit pro papoušky schází, pak načtené rady zkrátka nefungují.
Majitel by si měl vždy uvědomit, že papoušek má námi omezený životní prostor, omezené možnosti zábavy a omezenou krmnou dávku. Jeho milé nebo nevhodné chování je tedy často odrazem toho, v jakých podmínkách vyrůstal nebo právě žije. Agresivita může být způsobena špatnou socializací, nesprávnou výchovou, prostorem chudým na podněty a zábavu a v neposlední řadě nevyrovnanou krmnou dávkou bohatou na tuky a bílkoviny. Mnoho majitelů svého papouška rozmazluje, snaží se mu dopřát co největší krmnou dávku, ale nedokáže mu stanovit jasné mantinely v jeho chování. Velká krmná dávka často vede k tomu, že papoušek vybírá jen to, co mu chutná. To bývají tučné a na bílkoviny bohaté potraviny, který mi se zasytí a na ostatní pak už nemá chuť.Krmná dávka je pak jednostranná. Přes veškeré dobré úmysly je to nešťastná cesta.
Za agresivitou mohou stát pohlavní hormony, které jsou nejčastějším důvodem u samců. Opět narážíme na energeticky příliš bohatou krmnou dávku, která bývá doplněna sezónními změnami denního světla (fotoperiodou). Má li papoušek jednoho oblíbeného člověka, mohou být pobouřené pohlavní hormony důvodem k silné agresivitě k ostatním členům domácnosti.
Ať už je důvod k agresivitě jakýkoliv, obecně pomůže pestrá, ale energeticky chudší krmná dávka. Při manipulaci, výchově a výcviku můžeme papouška motivovat odměnami, které žádoucí chování upevňují. Je-li papoušek stále plně zasycen, nějaký pamlsek pro něj nebývá do-statečnou motivací. Od prostého nácviku nastoupení na ruku až po zvládnutí náročných situací – drobné odměny jsou vždy pro papouška příjemné a přináší tak ra-dost i majiteli. Majitel musí být klidný, trpělivý a snažit se přemýšlet jako papoušek. Chybu by měl majitel hledat vždy přede-vším v sobě.

Agrese rodičů k mláďatům
Někdy se stane, že rodiče ublíží svým mláďatům v budce a mohou je až zabít. Důvodem bývá stres z okolního dění a následkem toho přeskokové jednání. V současné době je možné sledovat situaci v budkách pomocí kamer. Ani kamerový záznam však ně-kdy neobjasní, proč se rodič rozhodl svému mláděti náhle ublížit.
O něco častěji se stává, že některý z rodičů útočí na své právě vylétlé mládě. Prevencí je vybavit voliéru až nadměrným množstvím větví na okus a zajistit optické bariéry.
U leckterých jedinců lze agresi předvídat vzhledem k jejich běžnému dominantnímu chování. Takovou voliéru a její obyvatele je nutné v době očekávaného výletu mláďat pečlivě ohlídat a při náznaku agrese odstranit agresora.
Největší chybou je odstranit z voliéry právě vylétlá mláďata. Ta nebývají zvyklá na člověka, takže se nechtějí nechat krmit, jsou vystresovaná a na vícu nezkušených majitelů může dojít i ke zbytečnému úhynu.
Závěr
Agrese a útoky papoušků bývají u některých druhů velmi časté. Nesmíme první náznaky podceňovat.
Dostatečně velká a členěná voliéra vybavená čerstvým okusem a energeticky chudá krmná dávka by měla být vnímána jako nejúčinnější prevence.
Kdo si hraje, nezlobí.

autor: MVDr. Helena Vaidlová

Gallery
136 276 390 www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun lori15 lori21 lori142 www.papousek.fun www.papousek.fun SI_P7_1 61b 104b parrot_mutation291 www.papousek.fun www.papousek.fun - papoušek královský-king parrot www.papousek.fun - papoušek_červenokřídlý www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info