Chov papoušků

Chov papoušků

Historie
Papoušci se chovali na Evropě už ve čtvrtém století před naším letopočtem. Do starověkého Řecka je přivezl Alexandr Veliký z tažení do Indie. Odtud se dostali do Římské říše.
Mnoho záznamů o papoušcích je i ze středověku. Nejprve byli jen u královských dvorů. Později si je začali pořizovat i další šlechtici. Klece pro papoušky byly uměleckými díly a mnoho se jich dochovalo v zámeckých i muzejních sbírkách.


V 15. století se dostaly do Evropy i jiné druhy papoušků, zejména arové, které poprvé přivezl Kryštof Kolumbus do Seville v roce 1493. Další atraktivní druhy papoušků se objevily po objevení Austrálie.
Zoologické zahrady se začaly objevovat v 18. století. První zoo byla otevřena ve Vídni r. 1752, další v Paříži (1793)a v Londýně (1826). U nás to byla zoo Liberec (1919) a Praha ( 1931 ). V těchto zoologických zahradách se zvířata i ptactvo nejprve chovalo jako výstavní exponáty pro veřejnost, později byl zájem je i odchovávat.
S privátním chovem papoušků se začalo v Evropě v polovině 19. století. V té době vznikalo mnoho ptáčnických obchodů, které nabízely krmení a chovatelské pomůcky. Bylo to období, kdy se začali chovatelé sdružovat a pořádat výstavy. U nás se utvořil takový spolek po roce 1875. Nazýval se Český spolek pro ochranu ptactva a I. výstavu uspořádal v Praze v roce 1878. Na dalším rozvoji chovu ptactva se u nás podíleli Klub pěstitelů exotického ptactva založený v roce 1931 v Praze a Český svaz chovatelů. ČSCH je registrován i u Světové ornitologické konfederace (COM).

Chov papoušků
Chov papoušků je mnohostranná záliba. Jednoho ptáka můžeme mít doma jako společníka , pár nebo více exemplářů chováme zpravidla pro reprodukci nebo výstavní soutěžení. Dnes se již mezidruhové křížení jako v minulosti neprovádí, ale je snaha odchovat nové mutace u všech druhů papoušků. Ptáky můžeme chovat v klecích různého typu a tvaru. Každý typ klece je vhodný jen pro určitý druh papouška a je závislý i na prostředí, ve kterém ho chováme. V bytě zpravidla chováme větší druhy v klecích kruhových a ocelové konstrukce, vhodné jsou i boxové nebo vitrinové. V ptačích domech nebo místnostech určených jen pro chov ptactva jsou ideální klece policové, které umist’ujeme vedle sebe i nad sebou. Papoušky můžeme chovat také na zasklených balkonech v panelových domech, na verandách, ve vstupních halách apod.
Chov papoušků pro reprodukci však vyžaduje důkladnější stavby. Většina chovatelů je buduje na zahradách nebo přístavbou k rodinnému domku. Ideální typ je tzv. blokový, který má dvě části: uzavřenou vnitřní část, ve které ptáci hnízdí a mají potravu a proletovou část (je vždy větší), kde se ptáci zdržují mimo hnízdění. Některé druhy můžeme v takových voliérách chovat po celý rok bez přitápění, jiným se musí vnitřní část přitápět, zejména tehdy, když zde v zimním období hnízdí. Krmná chodba se u celoročních voliér buduje v zadní části chovatelského zařízení; mezi vnitřním prostorem a proletem je menší otvor, který se zpravidla uzavírá zvenčí pomocí lanka.
Rozměry voliér jsou závislé na chovaném druhu a jeho velikosti. Například jihoamerické druhy, které žijí většinou v korunách stromů, nepotřebují tak prostorné voliéry jako australské, které si potravu vyhledávají na zemi a jsou dobří letci.
Pokud ptáci zahnízdí, je to výsledek správně vedeného chovu. Počátkem dvacátého století se v zajetí odchovávalo jen málo druhů papoušků, protože nebyla známá jejich hnízdní biologie, neznalo se určování pohlaví u stejně vybarvených druhů, veterinární problematika byla založena na lidovém léčitelství apod. V současné době je situace úplně jiná. Týmy vědeckých pracovníků zabývající se ochranou papoušků jsou v terénu nepřetržitě, existují speciální veterinární pracoviště, prodávají se různé preparáty nejen na léčení různých nemocí, ale i pro apetenci ke hnízdění, vydává se mnoho odborných časopisů, kde se chovatelské úspěchy publikují.
Počátek hnízdění nám ptáci ohlašují změnou chování. Většinou více křičí a jsou agresivní i k ošetřovateli, začínají navštěvovat hnízdní budky apod. Některé běžně chované druhy hnízdí v kteroukoliv roční dobu (například andulky, korely apod.), jiné jen na jaře nebo v tutéž dobu, jako ve své domovině. Tok ptáků je počáteční jev hnízdění. Sameček se při něm samici dvoří, uklání se do stran, spouští křídla nebo jimi mává, ocasními pery pohybuje do stran nebo je rozevírá do vějíře. Druhy, které mají chocholku na hlavě, ji vztyčují, rozvírají a pokládají na původní místo apod. Dalším průvodním jevem hnízdění je vzájemné krmení obou partnerů. Potrava, měkká kašovitá směs, je vyvrhována z volete a samec ji nabízí samičce, někdy i opačně, je-li samice více stimulována k reprodukci. Po krmení následuje obvykle páření, které probíhá zpravidla dvěma způsoby. Nejčastěji stojí sameček jednou nohou na bidle a druhou se přidržuje samice, nebo se drží oběma nohama peří zad. Větší papoušci, například ary se páří i při posedu vedle sebe. Spojení trvá někdy i 2 – 5 minut a ptáci se páří i několikrát denně. Při páření jsou někteří papoušci naprosto tiší, jiné druhy naopak velice hlučné.

Zoohygiena
Hygiena chovného zařízení je základním faktorem úspěšného chovu i prevencí proti všem nemocem ptactva. Udržujeme-li ve voliéře pořádek a pravidelně z ní odstraňujeme zbytky krmiva, nepřemnoží se nám v ní škůdci znehodnocující krmiva nebo paraziti napadající ptactvo.
Součástí hygieny je i dezinfekce. Ta může být fyzikální nebo chemická. Do první skupiny patří z přírodních zdrojů sluneční záření (ultra a infračervené záření), mráz, horký vzduch (letovací lampa) a horká voda nad 80 °C. Mezi chemické preparáty patří například vápenný roztok (vhodný k bílení), louh sodný (pro dezinfekci podlah), Septonex spray (pro dezinfekci těžko přístupných míst) apod. Dezinfekčními prostředky v určité koncentraci zlikvidujeme všechny choroboplodné mikroorganismy, které mohou znehodnocovat krmivo nebo poškozovat chovatelské zařízení. Prevence se provádí preventivně (profylakticky) nebo ohniskově, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce. Vlastní dezinfekci musí předcházet mechanická očista kartáčem, škrabkou, koštětem, horkou vodou, mýdlem apod. Některé nečistoty se doporučují odmáčet. Dno voliéry vápníme a přerýváme nebo horní vrstvu odstraňujeme a pokrýváme novou, bidla spálíme a nahrazujeme čerstvými.
Správná, včasná a pravidelně prováděná dezinfekce je prioritou komplexu zoohygienických a zooveterinárních opatření.

Gallery
136 276 390 www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun www.papousek.fun lori15 lori21 lori142 www.papousek.fun www.papousek.fun SI_P7_1 61b 104b parrot_mutation291 www.papousek.fun www.papousek.fun - papoušek královský-king parrot www.papousek.fun - papoušek_červenokřídlý www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info www.papousek.info